Od Štětína v Baltském moři až po Terst v Adriatickém moři na jihu Evropy je patrná dělící linie mezi očekávanou délkou dožití obyvatel. Na samém vrcholu v očekávaném dožití se pohybuje Španělsko, resp. Madrid a regiony v jeho blízkém okolí, kde míra očekávaného dožití dosahuje 85 let.

Na opačném konci žebříčku se nachází Bulharsko a jeho region Severozapaden, kde se předpokládá dožití v průměru 73 let. Snad jedinými výjimkami obou části Evropy jsou Slovinsko, které se v této oblasti pohybuje nad unijním průměrem a Dánsko, u nějž je očekávaná délka života naopak podprůměrná.

Mimo tyto dva státy je tedy patrný značný rozdíl, který mezi oběma extrémy činí téměř 12 let. Kde lze hledat příčiny těchto rozdílů?

Rozdíly nebyly vždy takto patrné

Odlišná délka dožití, jak je možné ji dnes pozorovat (mezi východními a západními/jižními státy) nebyla vždy pravidlem. Denny Vagero, profesor lékařské sociologie při Stockholmské univerzitě, připomíná, že: „Ještě v polovině 60. let se lidé v Litvě či Lotyšsku dožívali prakticky stejného věku, jako obyvatelé Kypru nebo Francie.“

Velký vliv však mělo letité rozdělení Evropy železnou oponou a odlišný politicko-sociální, a s tím i zdravotnický, vývoj v obou částech kontinentu.

Po několika dekádách sev západních zemích podařilo snížit úmrtnost u dětí a díky kvalitnější péči, sociálnímu systému a částečně také hospodářské úrovni se tak pomalu začala zvyšovat očekávaná délka dožití.
 

Kde jsou kořeny odlišností?
 

Zoltana Massay-Kosubka, který pracuje pro neziskovou organizaci European Public Health Alliance (EPHA), vidí hlavní příčinu v životním stylu obyvatel východních zemí. „Ve východní Evropě je daleko více kuřáků a konzumentů alkoholu. To je hlavní příčina takového rozdílu v očekávané délce dožití,“ vysvětluje v publikovaném článku Massay-Kosubka.

Zlozvyky či znečištěné prostředí jsou hlavními faktory, které přispívají ke vzniku chronických onemocnění, jako jsou rakovina, cukrovka nebo srdeční choroby. V otázce chronických onemocnění jsou na tom nejhůře Maďaři, hned za nimi pak Poláci či Chorvaté.

A ačkoliv se životní úroveň a hospodářská a kupní síla mohou jevit jako klíčové proměnné, není tomu tak. Podíváme-li se na ekonomickou situaci např. Portugalska, jižní Itálie a velké části Španělska, zjistíme, že mají podobný příjem na hlavu, jako některé části členských zemí na Východě Unie, a přesto mají vyšší očekávanou délku dožití. Podobně tomu je u Skotska či některých částí Anglie. Je patrné, že i přes to, že tyto regiony EU jsou velmi rozvinuté, zde existuje poměrně vysoký podíl chronických onemocnění, jenž častokrát končí smrtí.

„Nezáleží tak na to, jak vysoké HDP máte, ale na tom, jak s ním naložíte,“ poznamenává profesor Vagero. „Některé státy své bohatství investují do sociálních systémů, některé naopak do zbraní či jiných oblastí, obecně však lze říci, že zdravotnické systémy východního křídla jsou nesrovnatelní s těmi ze západní části Unie,“ vysvětluje k očekávané délky dožití Massay-Kosubek.

Obyvatelé Madridu a jeho okolních regionů mají nejvyšší očekávanou délku dožití ze všech členských zemí EU. Nejnižší je pak v bulharském regionu Severozapaden. Zdroj: Pxhere.com

Snahy o kvalitnější životní prostředí

„Nerovnosti ve zdravotnických systémech jsou nespravedlivé, ale lze jim zabránit,“ dodává k možnému zvýšení délky života Massay-Kosubek. Naráží tak na potřebu kvalitnějšího vzdělání, přístupu k čistému vzduchu a zlepšení mentálního zdraví. Avšak správné nastavení preventivní politiky je složité (nezřídka nákladné) a jedná se o běh na dlouho trať.

Politici se proto různými způsoby snaží zvýšit kvalitu unijního života společně s očekávanou délkou dožití a podporovat čistější životní prostředí. Může se jednat o opatření na úrovni národních států nebo na úrovni EU (ať již v rámci iniciativ Komise, politik ve výborech Evropského parlamentu, diskuzí na zasedání Rady ministrů či dalších unijních úrovních).

Otázka čistého ovzduší se však jeví jako komplikovaná. Příkladem může být mobilita a osobní automobilová doprava. Unijní země, zejména ty ze západního křídla, se snaží o ekologickou dopravní politiku zaváděním nízkoemisních/bezemisních zón, podporou elektrických aut a dalších opatření. Tyto kroky však bohužel mají dopad i na země východní části EU. Se zaváděním elektrických aut se auta se spalovacími motory (převážně starší výroby) přesouvají na trhy východních zemí, kde se do značné míry stále nachází své uplatnění.

Pokud se tedy státy východního křídla EU chtějí v délce dožití přiblížit státům západní části Unie, budou do budoucna muset mimo zdravotnické systémy zapracovat také na kvalitě ovzduší, ekologické dopravě a také na zdravějším životním stylu.